Pionýrský šátek

Bokomara

1:LFeží si ve skříni jak vzCmácná relikvie,
D#ed šátky po babičce svBětu ukrytFý je,
že bych se za něj styděl, tCmak to zase ne,
stD#ejně má svBoje dny tam nD#a dně sBečtenFé.
2:A vlastně nevím, proč se dneska směju tomu,
vzpomínám, jak jsem si ho hrdě přines' domů,
byl ze mě pionýr - no prostě slavnej den,
a máma se tak divně usmívala jen.
R:DnCmes už vím: Bona svoje vFěděla,
Cmak ho to přBejde, žádný spFěch,
Cma že mi rBadost kazit nFechtěla,
tD#ak jen tak nBenápadně mCmlčelaB 
a hlCmadila mě po vlasech.
3:Když jsem pak v šestý třídě Novákový Lídě
posílal psaníčka, ať ke mě domů přijde,
vzkázala po Lence, když pionýr jsem,
tak táta zakázal jí chodit se mnou ven.
4:Ta dívka copatá mi do snů vnesla zmatek,
to kvůli ní jsem tenkrát zavrh' rudý šátek,
přestal jsem docházet a přestal sbírat zběr
a s Lídou do parku jsem chodil v podvečer.
R:Tři týdny se mnou tuším chodila,
řek' bych, dva určitě, no, tři snad,
pak se mi někde s někým ztratila,
no zas tak hrozně krásná nebyla,
abych se kvůli ní měl prát.
5:Pak si mě braly stranou učitelky - soušky,
abych se vzpamatoval, navštěvoval kroužky,
mně to přišlo hloupý, a stal jsem se tak
schopný, však pasívní až podprůměrný žák.
6:Dlouho ten šátek ležel mezi prádlem v špíně,
pak jsem ho smutně vzal a složil na dno skříně,
ač trochu vybledl, s ním stále vrací se
marnivá vzpomínka na Lídu z šestý C.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:45.61+00:00
Výsledky hledání: